Ultraphon

V roce 1929 převzala pražská firma Ravitas generální zastoupení německé firmy Deutsche Ultraphon AG (DUAG) pro Československo. Do té doby se firma DUAG zabývala hlavně výrobou gramofonů, ale v souvislosti s nástupem zvukového filmu, moderních tanců a poptávce po populárních písničkách a šlágrech se rozhodla rozšířit své podnikání také o výrobu šelakových gramodesek.
První gramodesky značky Ultraphon s českým a slovenským repertoárem se na domácím trhu objevily koncem roku 1929. Natáčely se v berlínském nahrávacím studiu mateřské firmy DUAG, později němečtí technici začali zajíždět s nahrávací aparaturou do Prahy. Firma Ravitas zpočátku distribuovala i četné nahrávky určené původně pro německý katalog. Převzala i distribuci etiket Musica sacra a Orchestrola a v roce 1932 zavedla vlastní laciné sublabely Artona, Selekton a na krátkou dobu též Ultraphonet.
Počátkem roku 1931 se německá mateřská firma dostala do konkursu, veškerá její aktiva převzala berlínská firma Telefunken a firma Ravitas dostala nabídku odkoupit některé v Německu neprodejné gramodesky s českým repertoárem i obchodní značku Ultraphon pro využití v ČSR. V roce 1933 byla čs. ministerstvem obchodu povolena a se zpětnou platností od 1. ledna 1932 zapsána akciová společnost Ultraphon, která převzala veškerá aktiva a pasiva od firmy Ravitas včetně ochranné známky. Pro nahrávání gramodesek československý Ultraphon postupně získal většinu předních československých umělců a hudebních těles. Realizoval i významné zakázky pro Československý rozhlas, sokolské hnutí a nahrával četné projevy předních kulturních a politických osobností. Na etiketě Ultraphon vyšlo i mnoho desítek nahrávek v němčině určených jak pro domácí německy hovořící obyvatelstvo Československa, tak pro Německo a Rakousko. Český Ultraphon distribuoval od poloviny třicátých let též gramodesky německé firmy a obě firmy si vzájemně nahrávaly a vyměňovaly matrice.
V roce 1939 byl z iniciativy dr. Ladislava Vachulky zahájen projekt Musica Bohemica Anthologiæ – snímky starších českých skladatelů vážné hudby byly lisovány na gramodesky v řadě objednacích čísel 130xx, naplňované až do roku 1948. V letech 1945-1946 lisovala firma Ultraphon některé svoje snímky na etiketu Прaгa (Praga) s určením pro příslušníky Rudé armády.
Gramofonová firma Ultraphon i s dalšími pomocnými a vedlejšími firmami z oblasti zvukového průmyslu byla v roce 1945 na základě dekretu znárodněna, její produkce byla sloučena s produkcí další československé gramofonové firmy Esta a od 1. ledna 1946 převedena pod působnost nově založeného národního podniku Gramofonové závody. Právním nástupcem firem Ultraphon a Esta se stala dodnes existující firma Supraphon, založená v roce 1946 původně jako distribuční společnost n. p. Gramofonové závody pro export československých gramodesek do zahraničí.

Databáze diskografických záznamů nahrávek gramofonové firmy Ultraphon byla financována v rámci Programu na podporu aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity na léta 2018-2022 (NAKI II) – DG18P02OVV032 Nový fonograf: naslouchejme zvuku historie. Vytvoření postupů a nástrojů pro evidenci, digitalizaci, zpřístupnění a dlouhodobou ochranu zvukových záznamů na historických nosičích v paměťových institucích.